Deset sérií benčpresu za týden, nebo osmnáct rozdělených do tří tréninků? Kdo cvičí déle než pár měsíců, dřív nebo později narazí na otázku, kolik sérií na partii je vlastně potřeba a jestli je lepší je nacpat do jednoho dne, nebo rozprostřít po celém týdnu. Odpověď se dá spočítat, i když ne na jedno číslo přesně.
Stačí chvíli sledovat cizí instagramové plány a rozpor je na světě: jeden trenér radí pět sérií na cvik, druhý dvacet na celou partii, třetí trénink jednou týdně, čtvrtý čtyřikrát. Rozpor většinou zmizí, jakmile se na to podíváte přes dvě čísla, kolik sérií partie dostane za celý týden a jak často se k ní vracíte, ne přes to, kolik jich padne v jednom konkrétním tréninku.
Co znamená týdenní objem tréninku
Objem je v tréninku jednoduše počet sérií, které do svalu za týden dostanete. Ne jedna série na jednom stroji, ale součet za všechny cviky, které daný sval zapojují jako hlavní hybatel. Když v pondělí uděláte čtyři série bench presu a ve čtvrtek tři série kliků na bradlech, prsní sval má za týden sedm sérií, i když jde o dva různé cviky ve dvou různých dnech. Cílem takového počítání bývá hypertrofie, tedy růst svalu do objemu a síly, ne jen pocit, že jste v posilovně strávili dost času.
Do součtu se nepočítají rozcvičovací série s lehkou zátěží.
Počítají se série, u kterých už pracujete blízko svého limitu, tedy zbývá vám maximálně pár opakování do selhání.
Kolik sérií na partii týdně skutečně potřebujete?
U většiny běžně trénujících lidí se jako rozumné pásmo uvádí deset až dvacet sérií na jednu svalovou partii za týden. Není to přesné číslo, které platí pro každého stejně, ale spíš orientační koridor, ve kterém se dá pracovat a sledovat, jak na něj tělo reaguje.
Začátečník, který teprve buduje techniku a nervosvalové spojení, si často vystačí s deseti až dvanácti sériemi. Sval na nový podnět reaguje rychle a víc sérií mu v prvních měsících nic navíc nepřidá, spíš ho to zbytečně unaví. Pokročilejší cvičenec, jehož tělo je na zátěž zvyklé, se obvykle posouvá k patnácti až dvaceti sériím, protože potřebuje silnější podnět, aby si sval vůbec všiml, že se něco změnilo. Nad dvacet sérií na partii týdně už u naprosté většiny lidí přínos dál neroste stejným tempem, spíš přibývá únava a riziko, že regenerace nestíhá.
Jak dlouho v daném pásmu zůstat, se pozná těžko předem. Obvykle to jsou týdny až měsíce, ne dny, a signálem k dalšímu kroku bývá spíš stagnace výkonu než kalendář.
Tip: Než přidáte další série, zapisujte si pár týdnů, kolik jich na danou partii reálně odcvičíte. Často zjistíte, že jich je víc, než jste čekali, protože partii zatěžují i vedlejší cviky.
Objem není číslo, které nastavíte jednou a necháte ho tak napořád. Se zkušenostmi ho postupně zvyšujete, podobně jako přidáváte zátěž na činkách, a stojí za tím stejný princip progresivního přetížení, který dřív nebo později dožene každý plán.
Platí desítka až dvacítka sérií na každou partii stejně?
Ne úplně. Velké svalové skupiny, jako záda, prsa nebo nohy, se do práce zapojují i jako pomocné svaly u jiných cviků, takže se snadno dostanou na vyšší objem, aniž byste to museli počítat na kalkulačce. Menší svaly, třeba biceps nebo triceps, pracují jako pomocné téměř při každém tlaku nebo tahu na velké partie, a čistě izolovaných sérií jim navrch stačí méně. U lýtek nebo břicha se zas často stává, že jim série chybí, ne že by jich bylo moc. Obě partie snesou vyšší frekvenci, protože se z jedné série rychle zotaví, a řada lidí na ně navíc při běžném tréninku úplně zapomíná.
Jak vypadá reálný týdenní objem na zádech?
Čísla se snáz pochopí na konkrétním příkladu. Řekněme, že v týdnu zařadíte dva tréninky, ve kterých se objevují záda. V pondělí uděláte čtyři série veslování v předklonu a tři série stahování kladky, ve čtvrtek přidáte tři série mrtvého tahu a tři série jednoručního veslování.
Součet vychází na třináct sérií, které záda zapojují jako hlavního hybatele. K tomu si ale řada lidí zapomene připočítat, že záda pracují i jako pomocný sval při shybech nebo bicepsovém zdvihu, pokud je do týdne zařadíte taky. Reálný objem tak bývá o něco vyšší, než kolik lidé napočítají, když si sednou k tužce a papíru poprvé.
Přesně sledovat každou desetinu série nemá smysl. Stačí orientační přehled, kolik sérií daná partie za týden dostala jako hlavní cíl, a jestli se číslo měsíc od měsíce spíš zvyšuje, nebo drží na místě.
Objem podle cíle: síla, hypertrofie, nebo kondice
Deset až dvacet sérií platí především pro cíl, kterému se říká hypertrofie, tedy růst svalové hmoty. Pro čistou sílu, kdy jde hlavně o to zvednout co nejvíc kilo v základních cvicích, bývá objem podobný nebo mírně nižší, ale série se cvičí s vyšší zátěží a menším počtem opakování.
Pokud je cílem spíš kondice a celková zdatnost než maximální růst nebo maximální síla, přesné dodržení koridoru tolik nerozhoduje. Důležitější je, aby se do tréninku vešla každá partie pravidelně a aby zátěž odpovídala tomu, co tělo dlouhodobě zvládá.
Musí být objem každý týden úplně stejný?
Ne, a snaha nacpat do každého jednoho týdne naprosto stejný počet sérií dává málo smysl. V týdnech, kdy máte víc spánku, jídla i energie, zvládnete i vyšší objem. V týdnech nabitých prací, špatným spánkem nebo nemocí je rozumnější objem přiznaně snížit, ne se do stejného čísla nutit silou vůle.
Řada tréninkových plánů proto počítá i s takzvaným deloadem, tedy týdnem s výrazně nižším objemem, obvykle jednou za čtyři až osm týdnů podle toho, jak náročný byl trénink předtím. Nejde o lenost, ale o to dát tělu prostor doběhnout regeneraci, kterou běžný týden nestihne.
Pokud po deloadovém týdnu cítíte, že jste silnější a série jdou snadněji, byl objem předtím nastavený správně. Pokud se nic nezmění, možná jste ho v týdnech před tím nezvyšovali dost na to, aby to tělo vůbec zaregistrovalo.
Jak často trénovat jednu svalovou partii?
Frekvence říká, kolikrát týdně do jedné partie sériemi „vstoupíte“. U rekreačních cvičenců bývá rozumné rozmezí jednou až třikrát týdně na partii, přičemž číslo samo o sobě nic neřeší, dokud ho nedáte dohromady s objemem.
Dvacet sérií na prsa můžete odcvičit v jednom nekonečném pondělním tréninku, nebo je rozdělit do tří kratších dávek po týdnu. Ve druhém případě většinou zvládnete v každé sérii pracovat blíž svému skutečnému maximu, protože sval do dalšího tréninku stihne odpočinout. V tom prvním případě kvalita posledních sérií často klesá, protože sval je unavený už od poloviny tréninku.
V praxi to většinou znamená, že se do týdne vejdou tři až pět tréninků, podle toho, kolik partií chcete zvládnout a jak dlouho vydržíte cvičit v kuse. Kdo cvičí třikrát týdně celé tělo, dostane se na frekvenci tři na každou partii poměrně snadno. Kdo má na trénink jen dva dny, obvykle se spokojí s frekvencí jedna až dva, a dorovná to vyšším počtem sérií v jednom tréninku.
Kolikrát danou partii do týdne zvládnete zařadit, se odvíjí hlavně od toho, jak rychle se stačí zotavit. Roli v tom hraje spánek, celkový stres i strava, a podrobně se tomu věnuje text o regeneraci po tréninku.
Proč nakonec rozhoduje objem, ne konkrétní split?
Full body, upper/lower nebo push/pull/legs, lidé se často hádají, který rozvrh je nejlepší. Většinou je to ale spor o špatnou otázku. Split jenom rozděluje, kdy který sval potkáte, ale nerozhoduje o tom, kolik sérií za týden nakonec dostane.
Stejných patnáct sérií na záda odcvičíte v upper/lower splitu rozděleném do dvou tréninků týdně, nebo je rozprostřete do tří kratších dávek v jiném rozvrhu. Pokud vyjde stejný týdenní objem a podobná kvalita provedení, výsledek se v praxi příliš lišit nebude. Rozdíl většinou přijde spíš v tom, jak vám daný rozvrh sedí do denního programu a jak dlouho u něj vydržíte.
Přeskakovat mezi rozvrhy navíc není problém, pokud si při přechodu pohlídáte, aby vám podobný týdenní objem zůstal zachovaný. Klidně tak můžete půl roku zkoušet upper/lower a pak přejít na jiné rozdělení, aniž byste tím pokrok restartovali od nuly.
Kdo hledá, jaký typ rozvrhu by mu vůbec vyhovoval, najde přehled v článku o tréninkových systémech. Tenhle text se drží jen čísel, kolik sérií a jak často, ne toho, do jakých dní je nacpat.
Jak poznat, že sérií je málo, nebo naopak moc?
Univerzální vzorec neexistuje, ale tělo dává poměrně jasné signály, na kterou stranu koridoru se právě blížíte.
- Výkon se týdny nehýbe – zvedáte pořád stejnou váhu na stejný počet opakování a nic se neděje, i když spánek a jídlo máte v pořádku.
- Sval po tréninku skoro nebolí ani není znát únava – možná děláte málo sérií, nebo je neděláte dost blízko limitu.
- Poslední série v tréninku vypadají výrazně hůř než první – technika se rozpadá, váha jde dolů, tělo signalizuje, že sérií bylo v tom dni už dost.
- Klouby a šlachy bolí i mimo trénink – to není signál, že makáte naplno, ale že zátěž nestíháte zvládat, a patří sem i bolest, která přetrvává déle než pár dní.
- Chuť cvičit dlouhodobě klesá a tréninky odkládáte – u vysokého objemu bez dostatečné regenerace se únava kumuluje pomalu a všimnete si jí až se zpožděním.
Když narazíte hlavně na první dva body, série spíš přidejte. Když víc sedí poslední tři, naopak uberte, nebo si dejte pár dní volno navíc.
Nejjednodušší způsob, jak si to ověřit, je vést si pár týdnů jednoduchou tabulku: cvik, počet sérií, váha a jak moc to bolelo druhý den. Po měsíci je z pár řádků vidět trend mnohem líp, než z pocitu po jednom konkrétním tréninku.
Na co si dát pozor
Přidávat série je lákavé, ale tělo nemá nekonečnou kapacitu na zotavení, a to platí i pro klouby a šlachy, ne jen pro svaly. Bolest, která se objeví přímo v kloubu a neustupuje ani po pár dnech klidu, není běžná svalovina po tréninku a patří k lékaři nebo fyzioterapeutovi, ne k dalším sériím navíc.
Bolest svalu druhý den po tréninku je normální a s objemem přirozeně souvisí, ale není to cíl sám o sobě ani měřítko kvality tréninku.
Objem zvyšujte postupně, ideálně po týdnech, ne ze dne na den. Skok z deseti na dvacet sérií na partii během jednoho týdne je pro tělo mnohem větší nápor, než kdyby stejný nárůst přišel postupně za měsíc.
Cizí tréninkový plán s vysokým objemem nekopírujte automaticky jen proto, že ho někdo sdílel na sociální síti. Kolik sérií unesete, závisí na vašich předchozích zkušenostech, spánku i na tom, kolik dalšího pohybu máte přes týden mimo posilovnu.
Než začnete počítat série, ověřte si, že cviky děláte technicky správně. Vysoký objem u cviku, který cvičíte se špatnou technikou, jen znásobí chybu, ne výsledek. Pokud si technikou nejste jistí, pár lekcí s trenérem se vyplatí dřív, než začnete přidávat další a další série.
Které číslo si z toho vzít?
Když si z celého textu máte odnést jedno číslo, ať je to koridor deset až dvacet sérií na partii za týden, rozdělený do jednoho až tří tréninků podle toho, jak rychle se stíháte zotavit. Zbytek je ladění, sledujte pár týdnů, jak na daný objem reagujete, a podle toho přidávejte nebo ubírejte.
Než sáhnete po další sérii navíc, zkontrolujte radši spánek, jídlo a to, jak dlouho už na současném objemu jedete. Často je jednodušší a účinnější doladit tohle, než přidávat další sérii do už tak nabitého tréninku.
Jak si jednotlivé série, opakování a pauzy uvnitř tréninku poskládat, řeší text o sériích, opakováních a pauzách. Tenhle článek odpověděl jen na tu první otázku, kolik toho sval za týden vůbec potřebuje dostat.